Duben 2011

Surikatí rodinka

29. dubna 2011 v 20:39 | Petra Itterheimová |  Zvířata

Ještě jednou návštěva ze zoo.. Jediné fotky které se mi z toho dne opravdu líbí. :)

Surikaty jsou úžasný zvířata, vydržela bych je sledovat docela dlouho, obzvlášť když tu teď máme malá roztomilá mláďata. Neustále něco vyhlíží, vyhrabávají, někam utíkají nebo se perou. Každopadně jejich výběh je jeden z nejlepších z jihlavské zoo - hrozně dobře se u nich fotí :)







Tygr a králík

23. dubna 2011 v 21:02 | Petra Itterheimová |  Zvířata

Už jsem se včera zmínila, že jsem po dlouhé době byla v jihlavské ZOO. Ovšem taky jsem se zmínila, že se mi žádné extra fotky nepovedly. Nicméně připadala bych si blbě, kdybych z toho nezveřejnila ani jednu fotku, takže sem stejně něco nacpu - pro dnešek to bude tygr cpoucí se králíkem. ;)

Foceno v pavilonu, čili světla opravdu "hromada", nahodila jsem celkem vysoký ISO - 800, ale to se podepsalo šumem na fotkách. Pak jsem si taky nenastavila vyvážení bílé, a nechala jsem ho na "zataženo". Kompozice není zrovna valná. Prostě žádná sláva, které jsem zkusila napomoct v Zoneru..







Paradox odrazu

22. dubna 2011 v 22:11 | Petra Itterheimová |  Zvířata

Dneska jsem byla po opravdu dlouhé době v jihlavské zoo. Vždy se mi tam líbilo a někdy jsem i byla docela pyšná, že naše zoo je "ta zoo bez mříží". Každopádně, dneska mě naše zoo nepatrně zklamala.

Je zvláštní, že jako dítě vnímáte ty samé věci o něco jinak, než když povyrostete. Například to, že má oblíbená učitelka z prvního stupně je trochu silnější postavy, jsem si uvědomila teprve nedávno. Když jsem totiž byla malá, bylo mi jedno, jak vypadá, ale záleželo mi na tom, že na nás vždy byla hrozně milá a hodná. Né že by mi snad tohle zjištění změnilo názor na učitelku, jde o to, že jsem si toho vůbec po x letech všimla.

A stejně jako mé vnímání na mou učitelkou, se změnilo i mé vnímání na naší zoo. Dřív jsem se tam chodila podívat na úžasná zvířátka a zablbnout si trochu do dětskýho koutku. Dětský koutek mě už sice tak neláká (i když je krásně moderně předělaný), ale úžasná zvířátka jsou tam pořád, a proto jsem se tam teď docela těšila - že si v naší krásné zoo nafotím pěkné fotky úžasných zvířátek. Jenže.. Bylo krásně, teplo a všední den, ale byly taky prázdniny. Tudíž lidí málem tolik, jako bylo důchodců, když otevírali Interspar.. Pak taky máme krásnou zoo bez mříží, zato se skly. Se skly, která jsou pořádně upatlaná, takže zvířata se Vám ztrácí mezi šmouhami. Se skly, ve kterých se vidíte jako v zrcadle, když svítí slunko, takže zvířata se Vám trácí mezi odlesky.

Zkraťmě to.. Těšila jsem se na pár povedených fotek, ale zatím mi připadá, že se mi nepovedla ani jedna (a to docela zamrzí). Ale i tak zde tři hodiny uplynuly jako voda. Asi tam někdy budu muset jít sama, od otevíračky až do zavíračky a pořádně se soustředit jen a jen na focení..

A ze dneška teda přeci jen alespoň jedna fotka, kterou bych nazvala krutým paradoxem odrazu:



BTW: Pokud Vám nedošlo, jak jsem to myslela s tím titulkem k fotce, tak tady je mé vysvětlení: Když jsem procházela dnešní nafocené fotky, narazila jsem na tuhle - konečně alespoň trochu ostrou, přestože je focena v pavilonu. Avšak všimla jsem si, že "pro změnu" hodně ruší ten odlesk na skle. "Co to je vlastně za odlesk?" napadlo mě. A koukám, on je to VCHOD. To už se ke mně dostavila ta irone. Vám se nezdá paradoxní, že na skle před "drobnou" kočkovitou šelmou požírající králíka je nápis VCHOD ?? Jako by to přímo volalo: "Vstupte a budete sežráni za živa!"

Západ slunce nad zimní Vysočinou

16. dubna 2011 v 19:04 | Petra Itterheimová |  Příroda

Sice opět přicházím s fotkou při západu, ale já si ji nemohu odpustit. Západové fotky jednoduše skrývají nějaké kouzlo - snad právě díky tomu světlu. Vždy když zastihnu západ slunce, mám tendence jít okamžitě fotit.

V zimě jsem rovnou vylezla na kopec, abych viděla západ nad naší vesnicí. Vzniklo několik fotek, bohužel ne zrovna podle mých představ. Tudíž fotky jsem opět nechala proležet. Teď jsem procházela fotoalba a přece jen z onoho západového se mi jedna fotka zalíbila.

Jsem poměrně zvědavá na Vaše názory, jelikož já jsem pořád rozporuplná. Na jednu stranu se mi totiž líbí, ale na druhou stranu mi přijde hrozně obyčejná, možná příliš prázdná..


Můj úspěch

14. dubna 2011 v 22:42 | Petra Itterheimová |  Autor

Dneska je čtvrtek - 14.4.2011 - den, kterého jsem se málem nemohla ani dočkat. Proč?

Celý to začaloo.. (lovím v paměti).. o prázdninách 2009. To jsem se prvně zúčastnila Letní Školy Digitální Fotografie => LŠDF (více zde) a dozvěděla jsem se o projektu FotoAkademie. Tento projekt totiž pořádá jak samotnou LŠDF, tak workshopy na školách, ale také každoroční fotosoutěž pro základní a střední školy. A já jsem středoškolačka, tudíž jsem se do soutěže přihlásila. Ovšem žádný zázrak se nekonal, já neukázala nic zajímavého a tak jsem neměla ani žádný úspěch. Nicméně neházejme flintu do žita.

Rok uplynul, byly tu další prázdniny a další LŠDF. Opět jsem se zúčastnila (více zde). Termín, na který jsem jela já, se konal opět v Krkonoších. S rodinou jsme toho využili a asi tři dny před LŠDF jsme se tam trochu porozhlédli. Mimo jiné jsme také zavítali do ZOO Dvůr Králové. Tam jsem nafotila zebry, které tu (na blogu) jsou již dlouho zveřejněné (zde) :) Potom jsem si samozřejmě užila týden focení.

Nastal prosinec 2010 a já postřehla, že se opět koná již zmíněná fotosoutěž. Nu což, řekla jsem si a znovu jsem se zúčastnila. Nahrála jsem tam také fotku s pracovním názvem Zebří zadky - raději jsem to ale oficiálně pojmenovala Pyžamová párty. Možná někteří už tuší o kterou fotku jde - áno, je to tato:




S koncem února ukončilo veřejné hlasování (dále ještě hodnotila odborná porota). A 14.3.2011 pak na Facebooku napsali, že právě rozeslali e-maily vítězům. Znáte to, naděje umírá poslední - a tak jsem se honem cestou ze školy na oběd přihlašovala přes mobil do své e-mailové schránky. A světe div se - něco tam opravdu bylo! S bušícím srdcem jsem čekala, až se konečně načte ta stránka. Okamžitě jsem začala číst a - panebože (!) - já jsem druhá !! V kategorii Ze života zvířat - veřené hlasování jsem druhá !! Při odpoledních hodinách toho dne už jsem opravdu nic nevnímala - nebyla jsem ani schopná vzpomínat na německá slovíčka ( i když to někdy nejsem schopná ani normálně).

Od té doby jsem se nemohla dočkat dnešního dne - dne vyhlašování a předávání cen. Právě proto jsem dneska byla v Praze na staroměstské radnici. Venkovský buran si vyjel do města. Pěkně nás tam uvítali, něco hezkého nám pověděli, pogratulovali nám, předali nám ceny, pak jsme si připili (džusem) a bylo po všem. Uteklo to celkem rychle. Avšak za ten diplom, co mi tu teď visí na nástěnce, jsem opravdu ráda. Říká mi, že někomu se mé fotky přeci jen líbí a že to co dělám, nedělám jen zbytečně pro sebe. To, že jsem vyhrála nějakou malou fotobrašnu mi je vlatsně docela jedno (stejně je malá a zrdcadlovka se do ní vejde jen s menším objektiv a to dost - opravdu dost- na těsno).


S tátou jsme ještě zašli na oběd do Paládia - na sushi. Pak jsme to vzali na Václavák na Vodičkovu ulici. Tam je totiž přece Fotoškoda - fotografický ráj. Mít tak peníze, asi bych to tam vykoupila. Snad jako každý Čech, jsem se tam rozhlížela s lehkou závistí. Ale já se zvládám, takže nebudu závidět něco co nemám, ale naopak budu ráda, za to co mám, protože někdo nemá ani to! Nakonec jsme si odtud odnesli alespoň další kousek do naší fotoknihovny a pak už hurá domů.

Zkrátka, byl dneska ale opravdu vydařený den (i přes to protivný aprílový počasí)!

Cesta do neznáma

7. dubna 2011 v 19:53 | Petra Itterheimová |  Z fotokurzů

Objevila jsem opět jednu starší fotku - z fotokurzu z léta 2010. Šli jsem na výlet do Rýchorského pralesa, úžasná příroda, člověk si připadá jak v jiném světě, když vypadne z města, krásné odreagování.

Nevím jestli to byla smůla a nebo spíš štěstí, ale když jsme tam byli, padla pěkná mlha. Někdy to byl problém, protože bylo málo světla a já potřebovala nastavit dlouhé časy, ale neměla jsem stativ, zároveň to ale některým fotkám přivodilo poměrně zajímavou atmosféru.

Fotka, kterou zveřejňuji, na mě tak trochu působí jako představa pro cestu do neznáma -> proto ten název. Mlha na konci cesty - prostě nevíte kam jdete. Jak v reálném životě - nikdy nevíte co Vás čeká v budoucnosti.

Určitě znáte známý citát z Forresta Gumpa: "Život je jako bonboniera, nikdy nevíš, co ochutnáš." Skvěle to vystihuje :)



Experiment - panorama

1. dubna 2011 v 21:13 | Petra Itterheimová |  Více upravované

Dlouho jsem váhala, jestli tento experiment zvěřejnit nebo ne, ale nakonec ho sem dávám.

Chtěla jsem vyfotit barák, bylo tak hezké počasí. Jenomže mě se to nevlezlo do záběru a tak jsem to vzala na panoráma. A skládáním v počítači se barák poněkud zdeformoval. Ovšem mě se stejně výsledek tak nějak líbí.. Má hezký živý barvy a i ta defomrace se mi líbí. Akorát se ještě dole v levém rohu úpravou uřízly kousky prolízačky. Škoda.