Makro / Detail

Opět na zahradě

26. září 2015 v 16:08 | Petra Itterheimová

Dokud mi nezačal semestr, chodila jsem buď na brigádu nebo jsem byla doma. Tedy krom zájezdu do Andory, o kterém ale někdy jindy. Takže jednoho dne jsem zase zkoušela vyfotit nějaké to makro na zahradě, jelikož bylo téměř bezvětří. Chvíli se mi nedařilo, nemohla jsem některé časy v ruce udržet a tak jsem si doběhla pro stativ a trochu si s tím vyhrála. Tohle by byl výsledek:












Ze zahrady

25. srpna 2015 v 11:25 | Petra Itterheimová

Poslední dobou jsem se snažila své focení trochu oživit, když behěm roku to hlavně kvůli škole dost flákám. Fotila jsem hlavně na zahradě, takže jsem si tradičně hrála především s makro objektivem, jelikož to mě baví asi nejvíc - je to boj, než se člověku podaří spárvně zaostřit a ta následná radost! Jednou jsem vlastně taky vyrazila do ZOO v Jihlavě, ale nějak jsem ty fotky odflákla a zatím mě nic moc neoslovilo, možná něco vylovím časem.
Ale teď na ukázku co jsem za prázdniny ulovila z makra plus na konci jedna nemakrácká fotka ze zkouškového:














Duhový deštník

11. února 2014 v 19:10 | Petra Itterheimová

Udělala jsem si radost a pořídila jsem si novou rekvizitu na focení, která je velmi praktická i v běžném životě - a sice deštník. A krásný, velmi barevný, aby na fotkách zářil a v okolí byl výrazný. Už dlouho jsem uvažovala o fotkách s deštníkem, tak se moc těším, až nějaké vytvořím. A tady na ukázku - už dneska jsem neodolala:













P.S.: Kdo nezaregistroval vznik mé FB stránky (viz.: FB stránka aneb co je nového) ráda ho uvítám na Petra Itterheimová - fotografie. ;)

Když chodidla chodila po pláži..

25. října 2013 v 20:30 | Petra Itterheimová

Pláž a nohy, to je pro mě věčný námět pro fotografie a tak letos v srpnu při ranní návštěvě pláže na Krétě opět vzniklo pár snímků..




















Náhodná setkání

29. května 2013 v 13:14 | Petra Itterheimová

Mám velmi ráda náhodná setkání. Ať už s přáteli, rodinou a podobně, nebo se zvířaty jakéhokoliv druhu ve volné přírodě. A obzvlášť, mámi-li u sebe foťák!
No dobrá, dobrá, takové setkání mě potěší vždy, nejen když mám foťák. Vždycky na zvířata zůstanu civět, jak kdybych je viděla poprvé a obdivuju je. Jejich volnost jim málem až závidím, ale přitom jsem šťastná, že neexistuje jen ten "civilizovaný" svět, ale že existují také zákoutí, kde se málem zastavil čas, kde je klid a je slyšet pouze šumění listů a bublání potůčku.
Nejlepší je ten pocit, když jsem v přírodě u rybníka, koukám na klidnou vodní hladinu a kolem mě jsou pouze známky přirozeného života, žádný šedý beton, hučící auta. A hlavně ten přítomný čerstvý vzduch, kterého se můžu konečně pořádně nadechnout! Kdo nepoznal kouzlo přírody a té energie všude kolem, kterou dodává, musí být blázen, který se ani na okamžik neumí pozastavit..

Ale to jsem se nechala unést.. Ráda bych Vám ukázala pár fotek z poslední procházky s Vessi. Bylo po dešti, všude spousta žížal, žab a šneků.. Příroda je kouzelná. Víte, že na šnečí ulitě můžete najít takzvanou "zlatou spirálu"? Že je utvářená prostřednictvím Fibonacciho posloupnosti? Že právě číslo fí, úzce spojené s Fibonacciho posloupností a tedy i se zlatým řezem, je v přírodě velmi důležitým číslem? Já nevím, ale mně to přijde vskutku fascinující.. :)











Jarní fotoúlovky

3. května 2013 v 20:32 | Petra Itterheimová

Maturitní ročník mě vyčerpává, moc fotek jsem zatím nevytvořila a už mi to chybí. Volný den jsem sice částečně využila k přípravě na didaktické testy, ale kdybych to oželela, nic by se nestalo. Oba (matematika i český jazyk) byly nakonec poměrně jednoduché a bez hlubokého učení jsem je zvládla snad oba i na výbornou, češtinu nejhůře na chvalitebnou.
Nicméně abych zbytečně nekecala, za krásného počasí jsem stejně nevydržela neprokrastinovat a vylezla jsem alespoň na zahradu něco cvaknout. Náhoda mi přála a tak jsem narazila na nějaký ten hmyz - vosičku, či berušky. Mimojiné ale taky na dvě peroucí se ještěrky. To Vám, řeknu, něco takového bych nečekala - jakou výdrž obě měli.. Ovšem bála jsem se jít blíže, znáte jak jsou ještěrky plaché a mrštné, tak mám pár záběrů z větší dálky a není to úplně ideální. Ale na úkazku přihazuji alespoň jeden trochu výřez.. :)













Na hřebík

23. března 2013 v 22:01 | Petra Itterheimová

Jak se tak říká, s odstupem času je potřeba pověsit některé věci na hřebík..

Už hrozně dlouho jsem nic pořádného nevyfotila, nemám moc času, maturitní ročník mi dává nějak zabrat. Nicméně dneska na chatě jsem zase jednou provětrala zrcadlovku. Prvně jsem chtěla vyfotit nějaké to makro na zahradě, ale když jsem uviděla tyhle botky, docela mě uchvátily a vzniklé fotky se mi opravdu poměrně líbí, mám z nich radost..





Sluníčka sedmitečná

5. října 2012 v 22:35 | Petra Itterheimová

Odjakživa mám pocit, že berušky jsou poměrně fotogenické. A díky tomu bych chtěla udělat alespoň jednu krásnou detailní fotku s tímhle broučkem. Takovou tu až kýčovitou. Ale pořád mi to nejde podle mých představit. I když jsem se během léta docela snažila..













Čerstvě po dešti

1. září 2012 v 15:45 | Petra Itterheimová

Koněčně zas na chvíli přestalo pršet a venku díky kapkám po dešti vykoukli veškeré pavučiny a místy i sami pavouci. Zkusila jsem tedy opět nafotit nějaké to makro, ale pořád mi to nejde. Pořád neumím pořádně zaostřit a hlavně vždy musím nastavit šíleně vysoké ISO, abych mohla použít nějaký čas, který alespoň v krajních mezích udržím z ruky. Stejně ale musím často použít velmi malé clonové číslo, přičemž u makra potřebuji spíš opak. Ne tohle mi najde..

Ale pro ukázku alespoň dvě z dnešního pokusu:







Ze sběrného dvora

14. srpna 2012 v 20:56 | Petra Itterheimová

Nedávno jsem byla pověřena úkolem nafotit nějaké fotky pro firmu, kde pracuje táta. Je zvláštní, udělat si ze své záliby na chvíli práci.
Jo, fajn, dostanu zaplaceno za něco, co mě baví, ale zároveň je mi jasně řečeno, co musím nafotit a bohužel to zrovna není objekt, který bych si jindy dobrovolně vybrala. Najednou mám jakýsi strach, že to zmrším, že se ty fotky nebudou líbit a nikdy je nepoužijí. A mně je prostě blbý, vzít si peníze za něco, co je tomu druhému vlastně k ničemu..
Navíc si z nějakého důvodu připadám docela trapně - představte si - osmnáctka se zrcadlovkou na krku si hraje na velkou fotografku a běhá kolem dospělých lidí, kteří si vlastníma rukama vydělávají na živobytí - směšný, ne?

Každopádně - kvůli tomuto focení jsem v Bratislavě navštívila i jeden sběrný dvůr. Vznikly sice většinou účelové fotky, které nebudu zveřejňovat, ale párkrát jsem si taky cvakla něco pro svou radost a i když jsou to fotky, které by pravděpodobně na onom místě klidně cvakl každý, líbí se mi.
Sice to nejsou úplné detaily, které by se blížili makru, ale v poměru ke skládce ty fotky detailní docela jsou. Tak tedy:









 
 

Reklama